Bear–Key	Kluci	Holky	O Americké Akitě	Štěnátka	Linky

V roce 1997 jsem si pořídila žíhanou fenku Akita Inu Americké linie, které jsem dala jméno Key Brindle Bear (domácky Key). Nebyl to můj první pes, ale byla to moje první Americká Akita, do té doby jsem chovala a cvičila Německé ovčáky.
V roce 2000 jsem si koupila štěňátko - pejska Velkého japonského psa zlaté barvy, jménem Aichaku z Helfštýnského panství (domácky Aša). Tím mi vznikl pár psů. Řeknete si, že pes a fena se snesou, ale viděla jsem na vlastní oči, jak se dovede fena se psem poprat a není to nic pěkného ani příjemného. Hodně chovatelů mne upozorňovalo, abych si dala pozor na chov Velkého japonského psa ve smečce, že to bývá občas dost náročné na soužití. Jelikož od dětství se věnuji psům a zajímá mne o psech vše, tak jsem přečetla mnoho knih, ale nejen o chovu, výcviku, ošetřování, krmení, první pomoci, ale také psychice psů, soužití ve smečkách, jejich chování ve volné přírodě a jiné. 
V době kdy jsem si pořídila Ašu, měla Key už složené Canisterapeutické zkoušky, ale vždy byla dominantní fenou. Hned po příjezdu jsem Ašu seznámila s Key a celé seznámení a další soužití proběhlo v pořádku a je v pořádku až do dnes.
V roce 2003 Key porodila sedm štěňátek, šest pejsků a jednu fenku. Ještě než je přivedla na svět jsem se rozhodla, že si nechám z tohoto vrhu jednu fenku jako pokračovatelku chovu. Narodila se jen jedna jediná, poslední a jedna z nejmenších, ale fenka. Bylo rozhodnuto- zůstává doma. Po celou dobu se o štěňata vzorně starala jejich matka Key, ale na výchově se úspěšně podílel i Aša. Choval se jako jejich strýc, který si s nimi hrál, hlídal je, ale také ochraňoval. Když přišla návštěva, která se chtěla na štěňátka podívat a vešla do kotce, a Ašovi se zdálo, že už je tam dlouho, prostrčil hlavu mřížemi, které oddělovali od sebe dva kotce, a štípal návštěvu do zadku. Prodali se štěňata, až na jednoho pejska Atilla Bear - Key (domácky Atilla), kterého nikdo nechtěl. Jak rostl, byl čím dál tím víc podobný své matce Key, tak jsem si řekla, že si Atillu nechám doma společně s jeho sestřičkou Amaterasu Bear - Key (domácky Terka), maminkou Key a strýcem Ašou. Měsíc po porodu začala mít Key velké zdravotní problémy, které v roce 2004 ukončily návštěvy v Domově Důchodců, kde Key pracovala jako Canisterapeutický pes, ale i přesto se pečlivě starala o štěňata až do odstavu.    

Nyní máme Key doma společně s její dcerou Terkou, synem Atillou a Ašou a chodíme společně na procházky a všichni se respektují. Můžu říct, že Key je po moji osobě vůdce smečky a dovede si zjednat pořádek. Nikdy jsem jim nebránila v tom, aby si mezi sebou ujasnili postavení ve smečce, ale vždy jsem byla na blízku, abych mohla popřípadě zakročit jako vůdce smečky. Je pravda, že jako vůdce smečky se musím chovat jako pes (zavrčet, štěknout a jiné). Key s Terkou a Atillou jedí dokonce z jedné misky. Občas si Key vyzkouší své vůdčí postavení, při jídle pokrčí pysky a Terka s Atillou okamžitě odstoupí a počkají až se Key nají a potom teprve jdou jíst oni. I když má každý svoji misku často se stává, že si misky vymění. Já smím šahat do misek s jídlem kterémukoliv psovi. Je pravda, že nedělám mezi nimi rozdíly, když jim dávám pamlsky, dávám všem stejně a tak, aby o tom všichni věděli. Celou dobu vše fungovalo, až do doby než přišel nový člen smečky. Do chvíle než jsem přivezla nového člena, se v celé smečce nestal žádný konflikt, který by skončil ublížením jeden druhému.
V roce 2004 jsem si dovezla novou fenku Velkého Japonského psa jménem Ashiriya Czech Aurum (domácky Aška). Když jsem ji dovezla nebylo to žádné štěně měla tři a půl roku.
Asi se ptáte proč dalšího psa, když už mám doma čtyři. Jak jsem se již zmínila, Key pracovala jako Canisterapeutický pes, což už nemůže ze zdravotních důvodů. Terka je nejen mladá, ale není natolik vyrovnaná a je velice nedůvěřivá k cizím lidem, aby zvládla dost náročné Canisterapeutické zkoušky. Atilla je mladý a ještě hodně nezralý k absolvování Canisterapeutických zkoušek a Aša, ten by se hodil spíše ke zdravým dětem, než na polohování u starých lidí nebo mentálně postižených dětí.
Hned po příjezdu jsem Ašku seznámila s celou smečkou. Seznámení proběhlo v pořádku, což mne velmi potěšilo, protože Aška žila společně v jednom kotci a na zahradě jen s jedním psem a majitelka mne upozornila, abych si dala pozor na setkání s jinými fenami, že by to nemuselo dobře dopadnout. Je pravdou, že při pozdějším setkání s Key se do sebe pustily, ale byla to moje chyba. Přišly jsme s Aškou s procházky a Key mne šla přivítat a byl z toho konflikt. Skočila jsem mezi obě feny, Key se okamžitě snažila odstoupit, ale Aška ji držela za ucho a nechtěla ji pustit. Proto jsem Ašku povalila na zem do podřízené polohy a vrčela jsem na ni jako pes, jako to dělá vůdce smečky, když si chce sjednat pořádek ve smečce. Při dalším setkání se respektovaly a klidně jsme mohly jít společně na procházku. Jak jsem již řekla  Ašku jsem si pořídila na Canisterapii a měla jsem obavy, že jeden bod z Canisterapeutických zkoušek nezvládne. Tím bodem je hlouček psů, kde je na jednom místě několik psů různých ras, velikostí a pohlaví a různě se v těsné blízkosti pohybují. S radostí Vám můžu říct, že se to Ašce společně se mnou podařilo a úspěšně Canisterapeutické zkoušky složila. Asi to povalení, které jsem provedla po konfliktu s Key pochopila správně, že já jsem vůdce smečky a vyžaduji po členech této psí smečky absolutní respekt. Tak to je asi tak vše, co bych mohla říct ze svých zkušeností s chovem pětičlenné smečky Velkých japonských psů po sedmi letech. 

Pac a pusu na čumáček Vám posílají
Key, Atilla, Aša, Aška a Terka